Slovník pojmů

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 (Další)
VŠE

A

Absorbovaná dávka

Absorbovaná dávka je derivace střední udělené energie \( \overline{ \varepsilon} \) podle \(m\), kde \(m\) je hmotnost látky.

Aktivita

Aktivita je definována jako střední počet samovolných radioaktivních přeměn z daného energetického stavu v určitém množství radionuklidu na jednotku času. Má jednotku Bq (Bequerel), jejíž rozměr je s^-1. Stará jednotka této veličiny byla Curie (Ci, 1 Ci = 3,7x10¹⁰ Bq).

D

Délková aktivita

Délková aktivita je aktivita vztažená na jednotku délky daného radionuklidu.

a_l=A/l, kde A je aktivita a l je délka daného radionuklidu.

Jednotkou délkové aktivity je Bq/m.

E

Efektivní dávka

Efektivní dávka je veličina zohledňující kromě typu záření i individuální citlivost jednotlivých orgánů na ionizující záření a představuje účinek záření na celé tělo. Při výpočtu efektivní dávky se používají tkáňové váhové faktory, \(w_T\), které zohledňují různou radiosenzitivitu orgánů a tkání vzhledem k vyvolání stochastických účinků. Její jednotkou je Sievert (Sv).

Efektivní dávka: \( E = \sum_{T}{w_T H_{T}} \)

Ekvivalentní dávka

Ekvivalentní dávka je vážená střední absorbovaná dávka \(D_{T,r}\) na orgán \(T\) od záření \(r\). Při výpočtu ekvivalentní dávky se používají radiační váhové faktory, \(w_r\), které zohledňují rozdíly v účincích různých druhů záření způsobujících stochastické účinky. Její jednotkou je Sievert (Sv).

Ekvivalentní dávka: \( H_T= \sum_{r}{w_rD_{T,r}} \)

F

Fluence částic

Fluence částic Φ je definována jako podíl počtu částic, které dopadly v daném bodě prostoru na malou kouli a obsahu jejího příčného řezu.

Φ=dN/da, kde dN je počet částic dopadajících na průřez koule da.

Fluence částic má jednotku m^-2.

H

Hmotnostní aktivita

Hmotnostní aktivita je aktivita vztažená na jednotku hmotnosti daného radionuklidu.

a_m = A/m

kde A je aktivita a m je hmotnost daného radionuklidu.

Jednotkou hmotnostní akvitity je Bq/kg.

Hypoxické buňky

Hypoxické buňky jsou buňky, které nejsou dostatečně okysličené. Hypoxie obecně označuje stav nedostatečného zásobení kyslíkem.

Klíčová slova:

K

Kerma

Kerma vyjadřuje energii, kterou nenabité částice ionizujícího záření předaly ve formě kinetické energie sekundárním nabitým částicím (např. elektronům).

M

Molární aktivita

Molární aktivita je aktivita vztažená na mol daného radionuklidu.

a_n=A/n, kde A je aktivita a n je molární množství radionuklidu.

Jednotkou molární aktivity je Bq/mol.

O

Objemová aktivita

Objemová aktivita vyjadřuje počet radioaktivních přeměn daného radionuklidu za jednotku času v určitém objemu (např. v 1 m³). Objemovou aktivitu 1 Bq/m³ má látka, u které v 1 metru krychlovém dochází k jedné radioaktivní přeměně za sekundu.

P

Plošná aktivita

Plošná aktivita je aktivita vztažená na jednotku plochy daného radionuklidu.

a_S=A/S, kde A je aktivita a S je plocha daného radionuklidu.

V nukleární medicíně se plošná aktivita využívá pro hodnocení kontaminace ploch. Plošná aktivita je aktivita vztažená na jednotku plochy kontaminované radionuklidem.

a_S=A/S, kde A je aktivita a S je plocha kontaminovaná radionuklidem.

Jednotkou plošné aktivity je Bq/m² nebo Bq/cm².

Poločas přeměny

Poločas přeměny T_1/2 je střední doba, za níž se z počátečního počtu atomů daného radionuklidu samovolně přemění právě polovina.

T_1/2=ln 2/λ

Jednotkou poločasu přeměny je sekunda (s). Parametr λ je přeměnová konstanta.

Další možnou definicí poločasu přeměny je, že se jedná o délku časového intervalu v němž dojde s pravděpodobností 50% k přeměně daného atomu.

Přeměnová konstanta

Přeměnová konstanta λ vyjadřuje podíl pravděpodobnosti radioaktivní přeměny v krátké době a této doby.

λ=dP/dt

Příkon fluence částic

Příkon fluence částic je definován podílem:

φ=dΦ/dt, kde dt je krátký čas, za který dojde ke změně fluence částic dΦ.

S

Střední doba života

Střední doba života τ je střední doba, za níž dojde k samovolné přeměně dané částice.

T

Tkáňové váhové faktory

Tkáňové váhové faktory vyjadřují rozdílnou radiosenzitivitu orgánů a tkání z hlediska pravděpodobnosti vzniku stochastických účinků způsobených vlivem ionizujícího záření.

Z

Značení v ilustracích

V ilustracích, animacích a grafech se v kurzech používá následující značení:

vysvětlení symbolů z ilustrací